Hra na lásku - kap. 04

02. 04. 2009 | † 13. 01. 2014 | kód autora: Ntf

          IV.

 

          Blížila se čtvrtá hodina. Urovnala jsem na stole ubrus, postavila na něho dva starodávné svícny, které jsem objevila v komodě ve vedlejší místnosti. Zdálo se mi všechno dokonale připraveno pro první romantický večer s mým Hynkem.

 

Konečně se objevilo jeho auto a já s pocitem vnitřního napětí sledovala, jak se blíží po cestě k chatě. Našel to... Vyšla jsem ven před dveře a čekala, až vystoupí a projde zahrádkou až ke mně.

 

"Hynku," řekla jsem tiše a objala ho. Cítila jsem, jak mne k sobě tiskne a líbá do vlasů. Pak mi pevně sevřel hlavu ve svých rukou a zadíval se do mých očí.

"Skoro jako tenkrát, opět spolu," slyším tak trochu nejasně jeho slova a oba vcházíme do domu. Zavírám dveře.

"Je to tu moc hezké," říká a svléká si svrchník.

 

Jediné, co ho odlišuje od mých vzpomínek je to, že je elegantně oblečen.

"Jedu rovnou z práce. Prosím tě, potřeboval bych si umýt ruce a převléknout se."

Ukazuji na dveře do koupelny. 

"Mohla bys mi prosím tě přinést z auta tu velkou tašku. Mám tam rifle a to ostatní. Nevadí ti to, že? A mohla bys postavit na kávu, ano?"

 

Zvládla jsem to všechno tak nějak nečekaně snadně a přirozen...

.... Nachystala jsem na stůl právě ve chvíli, kdy se z koupelny vrátil již převlečený.

"Tohle je snad nejkrásnější chvíle za poslední dva měsíce. A jaký je tu klid," prohodil, když si míchal kávu a pak dlouze pohlédl na mne. "Tak co, Ilono, jak se ti vede?"

 

To neznámé cosi se vrátilo a zahořelo v jeho očích. Jen na chvilku, ale i tak jsem si uvědomila, že to nebude lehké.

"Docela dobře, zvládám to," odpovídám a zapaluji si cigaretu. "Mohu ti nabídnout?"

Zavrtěl hlavou. "Víš, já toho kouření nechal, možná dokonce kvůli tobě. Není to lehké, ale pokud mám přežít... Byl jsem překvapený, když jsem dostal tvůj dopis. Myslel jsem, že mě už nechceš vidět. Ale došlo mi, že jsi to byla ty, kdo ukradl můj deník. Soused tě dokonale popsal. Z toho mi stoupla naděje, že kouzla ještě neskončila, " zasmál se.

"Nebyla jsem si jistá ničím. Víš, ten rozvod a pak ty zážitky, všechno to na mne nějak dolehlo. Musela jsem se z toho vymotávat. A pak, když jsem si tvůj deník přečetla, něco jsem pochopila i o sobě. A tak jsem začala i já psát své vzpomínky."

"Někdy je lepší, když je na to člověk sám," prohlásil zadumaně a opět se zkoumavě zahleděl do mých očí.

"Nechtěla jsem, aby to bylo takové všední a obvyklé. Snažila jsem se pochopit smysl toho, co jsme spolu prožili. Proto jsem také napsala to, co jsem napsala, ale teď nemám odvahu ti to dát číst."

"Ale, ale. Z čeho máš strach. Ostatně, když budeš na tom trvat, přečteš mi to sama."

 

Pomalu se blížil večer a my seděli spolu u jednoho stolu. Začala jsem zvykat na to, že Hynek je skutečný, že je stále stejný a že mezi námi nic neskočilo.

"Nechtěla jsem ti dělat problémy," dostala jsem ze sebe konečně.

"Rozhodně bys mi je neudělala. Mám jich i tak nad hlavu," zasmál se a mně bylo jasné, že nebude o nich mluvit.

"Nemáš chuť na víno?" zeptal se najednou.

"No, dala bych si."

"Něco jsem přivezl. Říkal jsem si, že určitě nebude na škodu přivézt pro tu správnou atmosféru dobré víno."

Šel do auta a za chvíli donesl láhev červeného vína.

"Připrav skleničky, já ho zatím otevřu."

 

Trvalo to jen chvíli. Nalil do skleniček červené víno a usmál se.

"Tak, Ilono, na naše shledání a na to, cos vymyslela. Víš, já jsem skutečně zvědavý. Ale nejdřív si připijem."

Přiťukli jsme si a napili se. Bylo to dobré víno a trochu smazalo počáteční rozpaky, i když jsme se je snažili zakrýt, alespoň tedy já určitě. Hynek se tvářil záhadně. Z jeho pohledu nebylo možné vyčíst, co si vlastně skutečně myslí.

"Víš, docela se divím tomu, že sis nenašla po rozvodu nějakého muže," pronesl trochu nečekaně.

"Prostě nenašla," zasmála jsem se.

"Ty ses ani nesnažila, viď?"

Zavrtěla jsem hlavou.

"Po tom, co´s všechno o mně četla, ti nebudu vykládat nějaké báchorky. Zaujala´s mne. Jenže ty víš i to ostatní... že jsem o dost starší, že mám rodinu, no... a to by vlastně stačilo."

"To vím," řekla jsem poněkud váhavě. "Ale z druhé strany... seznámili jsme se náhodou. Nemůžeme za to. Takové věci se nedají ani naplánovat, ani zapomenout. Možná, že jsem reagovala přehnaně, to se dočteš v mé povídce. Ale pro mne to byla svým způsobem očista od všeho, co mne před tím potkalo."

"Ilono, víš co?" pronesl Hynek zadumaně a v prstech točil prázdnou sklenicí. "Budeme k sobě naprosto upřímní..." 

"Dobře," vydechla jsem. "Zamilovala jsem se do tebe."

Dlouze se na mne zadíval a pak mne uchopil za ruku. Mlčel.

"A ty?" zeptala jsem se tiše.

"Já?" pronesl s pohledem upřeným někam doprostřed stolu. "Hádej!"

"Můžeš mi ještě nalít toho vína?" zeptala jsem se.

"Mohu, ale nespěchej!" odpověděl a povolil sevření mé dlaně. "Máme na to téměř dva dny a dvě noci."

Naplnil mou i svou sklenici vínem, zadíval se na mne a pak pomalu pronesl: "Ty víš, co se říká o víně..."

"Že je v něm pravda," skočila jsem mu do řeči, "a ta je jaká, Hynku?"

"Ta je komplikovaná, Ilono, jak život sám. Jenže pokud má být vyjádřena jednoduše, tak zní – ano!"

 

Seděli jsme u stolu, drželi se za ruce a do pokoje se pomalu vkrádala tma.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky laska-vztahy

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.